Moliére
9. 12. 2013
MOLIÉRE
15. ledna 1622, Paříž, Francie
17. února 1673, Paříž, Francie
- klasický dramatik, herec a divadelník
ŽIVOT:
- vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
- vyrůstal v rodině dvorního čalouníka a truhláře. Dostalo se mu skvělého vzdělání a byl předurčen k postavení u dvora
- studoval v Paříži práva, připravoval se na kariéru notáře
- ve 21 letech založil spolu divadlo Illustre Théatre. V Paříži příliš neuspěli, a tak se vydali na turné, po čase se spojili s další skupinou. Všem dělal Moliére principála a začal poprvé psát hry. Soubor se přestěhoval do většího divadla Palais Royal
- Moliérovy trefné narážky na dobové mravy a zvyky ho přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat.
- Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role.
- Moliére zemřel jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný
-
DÍLO:
- dramatik komedií charakterů a mravů
- některé hry napsal veršem, jiné prózou
Misantrop
Tartuffe
- komedie, která byla nejodvážnějším Molierovým dílem, poukazuje na pokrytectví a chvástání. Tartuffe ovládá Organa a manipuluje s jeho rodinou. Orgon mu bezmezně věří. Tartuffe usiluje o jeho ženu, i když se má oženit s jeho dcerou.
Zdravý nemocný
- komedie namířené proti předsudkům a zlosynům, hlásající zdravý rozum a lidskou morálku
Lakomec
-komedie o pěti dějstvích psaná v próze. Lichvář Harpagon je ochotný za peníze obětovat cokoli. Ztratí svou pokladnici a je z toho zdrcený. Je to pro něj životní tragédie.
LAKOMEC - UKÁZKA
Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem. Copak se nenajde někdo, kdo by mě vzkřísil? Kdo by mi vrátil mé drahé peníze nebo aspoň mi řekl, kdo mi je vzal? Cože? Říkal jste něco? Nic. Nikdo ani muk! Ať to byl kdo byl, kdo mi je vzal, moc a moc dobře si to vyčíhal - zrovna, když jsem se domlouval s tím svým nezdarou. Vzhůru! Pryč! Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru, a sebe taky! Co to je za shromáždění lidu? Ať se podívám na koho se podívám, není tu človíčka, abych ho neměl v podezření, a v jednom každém z nich vidím toho, co mě okrad. Co? O čem si to tam povídají? O tom zloději? Proboha živého, kdybyste se něco o něm dověděli, na kolenou vás prosím, řekněte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všechno to kouká po mně a směje se mi. Všichni v tom máte prsty. Proto vzhůru! Pro komisaře, pro dráby, soudce, mučidla, šibenice a katovy holomky! Všechny dám oběsit, a jestli se neshledám se svými penězi, oběsím se potom sám.